Unie mentorů

Výzkumné šetření jsme provedli pomocí míchání metod.¹⁷³ Bylo rozděleno takto: na úvod jsme použili kvalitativní metody sběru dat. Po jejich shromáždění a analýze následovalo stanovení souborů pracovních hypotéz a dotazování pomocí strukturovaného dotazníku ankety v rámci statistického šetření. Nakonec jsme provedli dodatečné hloubkové dotazování vybraných osob.

Protože kvalitativní výzkum nepracuje přímo, a ani z principu nemůže, s nějakou hypotézou, posloužil nám pouze pro rozšíření pohledu na zkoumaný předmět, vymezení názorů adolescentů na cizí dospělé z hlediska sledovaných významných charakteristik. Výstupem tohoto šetření byl seznam kritérií adolescentů ve vztahu k cizím dospělým, který nám pomohl stanovit hypotézy pro kvantitativní část výzkumu. V případě sekundární analýzy mentorských programů a během prošetřování evaluačních a výročních zpráv jsme obohacovali poznatky získané rozhovorem, dotazováním a anketami. Některá nalezená shodná data (ve vztahu k našemu výzkumu) jsme následně použili pro komparaci.

Hypotézy byly stanoveny na základě explorační analýzy dat¹⁷⁴ získaných kvalitativními metodami sběru dat.

Soubory pracovních hypotéz pro kvantitativní šetření:

1. Největší vliv na chování adolescenta má vrstevník, ale nejvíce berou rady od dospělých. Ve vztahu k osobě mentora nepreferují žádné pohlaví, ale preferují věk okolo 20 let.
2. Adolescentům ve vztahu k pravidelnosti kontaktů s mentorem vyhovuje pravidelné setkávání, ale vztahy s mentorem nemají trvalý charakter.
3. Adolescenti nemají stejná kritéria pro výběr osoby, kterou by chtěli za mentora.
4. Adolescenti mají strach navazovat kontakty s cizím člověkem. Od mentorského vztahu očekávají pouze poradenství. Adolescenti neví, kdo je to mentor.
5. Mentorství je shledáváno jako efektivní a pozitivní preventivní nástroj, který může mít na děti dobrý vliv.

---