Unie mentorů

Abychom dokázali využití mentorství odpovědně začlenit do institucionalizované sítě výchovného působení, chceme v této kapitole čtenáře seznámit se současnými českými výchovnými institucemi. Pomůže nám to zejména v přípravné fázi mentorského projektu. Vhodně začleněný mentorský program má větší šanci být úspěšným.

Instituce zaměřené převážně na vzdělávání

Tvoří nejpočetnější skupinu. Patří mezi ně všechny druhy škol a vzdělávacích institucí. Zahrnují:

1. Předškolní vzdělávání – mateřské školy včetně škol pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami, přípravný stupeň základní školy speciální, přípravné třídy základní školy pro děti se sociálním znevýhodněním
2. Základní školství – základní školy včetně škol pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami a dále základní školy speciální, základní umělecké školy
3. Střední školství – střední školy poskytující úplné všeobecné středoškolské vzdělání – gymnázia, poskytující úplné odborné středoškolské vzdělání, konzervatoře, školy pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, dále učiliště, odborné učiliště, střední odborné učiliště
4. Vyšší odborné školství – vyšší odborné školy
5. Vysoké školství – vysoké školy s bakalářskými, magisterskými, a navazujícími doktorskými studijními obory, další členění na univerzitní a neuniverzitní
6. Vzdělávání dospělých – rekvalifikace, kurzy, nadstavbové studium, systém celoživotního vzdělávání apod.
7. Zájmové vzdělávání – středisko volného času, školní klub, školní družina

Vzdělávání je zpravidla poskytováno právnickou osobou na základě školského zákona. Vzdělání v jiných typech vzdělávacích zařízení, než v rejstříku škol zapsaných, není státem uznáváno. Zřizovatelem vzdělávací instituce může být stát či jeho výkonná složka, jiná právnická nebo fyzická osoba.

Instituce zaměřené převážně na výchovu

Literatura v souvislosti s výchovou zmiňuje tyto výchovné organizace: diagnostické ústavy, dětské domovy, dětské domovy se školou, výchovné ústavy, středisko výchovné péče, výchovné ústavy pro nezletilé matky a děti, různé ústavy s výchovně léčebným režimem a stacionáře.

Uvedené organizace jsou zmiňovány v kontextu naplnění znění zákona o náhradní či ústavní výchově. Legislativně je zákonný rámec vymezen poměrně široce, a proto skýtá mnoho možností pro vznik různých institucí s převažujícím výchovným působením. Členit je můžeme podle zřizovatele, podle převažující činnosti, druhu poskytované sociální služby, cílové skupiny uživatelů, režimu apod.

Instituce zaměřené převážně na trávení volného času dětí a mládeže

Mají svou nezastupitelnou roli ve výchově. Pracují na pomezí mezi školní a rodinnou výchovou. V literatuře nacházíme pestrou škálu institucí a organizací pracujících s dětmi v zájmové mimoškolní činnosti. Velkou výhodou výchovného působení těchto subjektů je zpravidla méně formální přístup k výchově než například ve škole či rodině. Výchova je prováděna nejčastěji v oblastech zájmu dítěte. Proto dítě snáze přijímá nové informace, pravidla a nové sociální dovednosti. Vždyť již Komenský ve svém díle vymezil didaktiku jako „docenti artificium, tj. umění o umění aneb o umělém vyučování mládeže v uměních, jazyku a moudrosti, a to snadno, jakoby hrou“ (1871, s.15).¹⁷²

Z široké škály různých institucí pro trávení volného času dětí a mládeže vybíráme jen ty nejznámější: školní družiny a  školní kluby, střediska pro volný čas dětí mládeže (domy dětí a mládeže a stanice zájmových činností), základní umělecké školy, jazykové školy, dále různá občanská sdružení, sdružení dětí a mládeže, tělovýchovné a sportovní organizace, kulturní a osvětová zařízení, obecně prospěšné společnosti. Nelze opominout ani církve a náboženská společenství realizující činnost zaměřenou na výchovu dětí a mladých lidí v mimoškolní době. V poslední době přibývají různé komerční organizace, zejména v oblasti cestovního ruchu, zábavné střediska, herny, diskotéky atd.

Ze sociologického hlediska tyto instituce reflektují požadavky společnosti na výchovu dětí a mládeže mimo školní vyučování, a to zvláště v době, kdy pracovně vytížení rodiče nemají čas nebo sílu se dětem delší dobu věnovat. Plní tak nejen výchovně-vzdělávací funkce, ale také preventivní, zdravotní, sociální a rozvojové funkce.

Instituce krizové pomoci

Nepatří sice přímo mezi instituce zaměřené na vzdělávání a výchovu, ale úzce s nimi souvisí a to především díky zákonu č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. Mohou to být zařízení státní či soukromá, s ambulantním či pobytovým režimem. Podle výše zmíněného zákona sem patří zejména: Zařízení odborného poradenství pro péči o děti, zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Dále sem lze zařadit také krizové linky a linky důvěry.

Instituce provádějící preventivní činnost a ostatní instituce

Literatura nabízí nepřeberné množství příkladů aplikace preventivní činnosti do výchovy u různých institucí, ale mezi významné instituce, s přímým zákonným ustanovením preventivní činnosti do programu své činnosti, řadí střediska výchovné péče a diagnostické ústavy.

Mezi ostatní instituce lze zařadit vězení pro mladistvé, kde se umisťují odsouzení, kterým ještě není osmnáct let, nebo u kterých tak rozhodl soud.