Shrnutí – mentorství a zákony v ČR
České právo se nevěnuje žádným ze svých ustanovení přímo a konkrétně mentorské činnosti. Slovo mentor se v zákonech nevyskytuje. Nicméně, budeme-li chápat mentorství jako rádcovství, tedy ve smyslu poradenství, podpory a osobního příkladu, potom musíme konstatovat, že existuje mnoho zákonů upravujících chování mentora, jeho případnou profesionální přípravu a možné začlenění činnosti mentora do sítě sociálních služeb. V takovém případě i kvalitu, rozsah a úroveň sociální služby a její standardizaci.
Avšak, budeme-li považovat mentorství ve světle této práce pouze za jistý fenomén, vyskytující se převážně v časovém období dospívání, kdy si adolescent přirozeně vybírá starší vzory, musíme ho především chápat jako záležitost laickou. Nelze očekávat, že každý, kdo je ve vztahu s adolescentem, bude ochoten a schopen splnit kritéria kladená na profesionálního mentora. S velkou výhodou však lze v mentorské praxi uplatnit poznatky a vzdělání v oblasti speciální pedagogiky, sociální práce, psychologie apod.
Musíme však důrazně upozornit, že běžná role mentora z hlediska práva ČR, jak ji popíšeme v následujících kapitolách, nemůže poskytovat ty činnosti, které předpokládají dodržování ustanovení příslušných zákonů. Nelze tedy mentorství paušálně řadit mezi sociální služby, i když svým významem a přesahem představuje významný prvek v systému výchovy a socializace.