Unie mentorů

Slovo výchova se vyskytuje v Českém právním řádu velmi často. V on-line aplikaci Zákony na webu lze slovo „výchova“ v různých pádech nalézt ve více než 2 540 dokumentech týkajících se právního řádu ČR.¹²³ Je tedy vidět, že výchova je velmi důležitým tématem našeho právního řádu.

Zde bychom mohli citovat velké množství zákonných norem uplatňujících se při vzdělávání a výchově dětí a mládeže. Zákony lze rozdělit například podle osoby, ke které se vztahuje takto: Zákony o rodině, zákony o školství, výchovných institucích a sociálně-právní ochraně dětí, zákony v trestním právu dětí a mladistvých, soudnictví, zákony upravující podíl církve na výchově, zákon o sociálních službách. Mimo zákonů je legislativa průběžně upravována dle potřeb vyhláškami, které doplňují konkrétní zákon.

Jak dále zjistíme pohledem do legislativy, přestože se slovo mentor v našem právním řádu neobjevuje, vztahuje se, víceméně přímo či nepřímo, k této osobě, její činnosti a funkci velké množství zákonných ustanovení. Již ze znění Listiny základních práv a svobod a Úmluvy o právech dítěte můžeme odvodit, že zákony ČR budou pamatovat na interakce dospělých a dětí, nejen ve vzdělávání a při výchovném působení, ale také při zájmové činnosti a vztazích mimo rodinu. Mentorství se tedy z pohledu práva stává prvkem množiny do které řadíme dítě, rodinu, školu a různé sociální a výchovné instituce. Z hlediska práva nemáme žádnou oporu v konkrétním zákoně, který by upravoval činnost mentora, proto při jeho činnosti musíme užívat obecných ustanovení o právech dítěte, rodiny, systému vzdělávání, poskytování sociálních služeb apod., jak vyplývá z příslušných zákonů.

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník

Dne 1. ledna 2010 nabyl účinnosti nový trestní zákoník, vyhlášený ve Sbírce zákonů pod č. 40/2009, přičemž byl současně zrušen původní trestní zákon. „Hlavním autorem nového trestního zákoníku je prof. JUDr. Pavel Šámal. Nový trestní zákoník upravuje zcela odlišně oproti dosavadní úpravě pojetí trestnosti činu. Zatímco dosavadní kodifikace byla založena na principu formálně - materiálním, nový zákoník je již postaven na pojetí formálním. Pro trestnost činu postačí „pouhé“ naplnění všech znaků skutkové podstaty, na rozdíl od dosavadní úpravy požadující ještě kumulativně společenskou nebezpečnost větší než nepatrnou.“ (WIKIPEDIA, 2010)¹²⁴

Každý je odpovědný za své chování před zákonem. Trestní zákoník stanovuje trestní odpovědnost všech osob za své chování a příslušné sankce za přestoupení zákona. Trestní zákon byl vypracován v souladu s ustanovením zákonů s vyšší právní sílou, zejména Ústavou České republiky a s Listinou základních práv a svobod. Podle § 110 Trestního zákona se Trestním zákonem rozumí tento zákon a podle povahy věci i zákon o soudnictví ve věcech mládeže (Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů).

Při výkonu činnosti mentora se mohou uplatnit různá ustanovení tohoto zákona, ale dále citujeme jen několik nejdůležitějších, která determinují přímo nebo nepřímo jeho chování:

§ 13 Trestný čin - „(1) Trestným činem je protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně. (2) K trestní odpovědnosti za trestný čin je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti.“¹²⁵

§ 16 Nedbalost - „(1) Trestný čin je spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel a) věděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí, nebo b) nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl.“¹²⁶

§ 125 Osoba blízká - „Osobou blízkou se rozumí příbuzný v pokolení přímém, osvojitel, osvojenec, sourozenec, manžel a partner; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké jen tehdy, kdyby újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní.“¹²⁷

§ 126 Dítě - „Dítětem se rozumí osoba mladší osmnácti let, pokud trestní zákon nestanoví jinak.“¹²⁸

§ 150 Neposkytnutí pomoci - „(1) Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo jiného vážného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta...“¹²⁹

§ 151 Neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku - „Řidič dopravního prostředku, který po dopravní nehodě, na níž měl účast, neposkytne osobě, která při nehodě utrpěla újmu na zdraví, potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na pět let nebo zákazem činnosti.“¹³⁰

§ 180 Neoprávněné nakládání s osobními údaji - „(1) Kdo, byť i z nedbalosti, neoprávněně zveřejní, sdělí, zpřístupní, jinak zpracovává nebo si přisvojí osobní údaje, které byly o jiném shromážděné v souvislosti s výkonem veřejné moci, a způsobí tím vážnou újmu na právech nebo oprávněných zájmech osoby, jíž se osobní údaje týkají, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti.“¹³¹

§ 184 Pomluva - „(1) Kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.“¹³²

§ 201 Ohrožování výchovy dítěte - „(1) Kdo, byť i z nedbalosti, ohrozí rozumový, citový nebo mravní vývoj dítěte tím, že a) svádí ho k zahálčivému nebo nemravnému životu, b) umožní mu vést zahálčivý nebo nemravný život, c) umožní mu opatřovat pro sebe nebo pro jiného prostředky trestnou činností nebo jiným zavrženíhodným způsobem, nebo d) závažným způsobem poruší svou povinnost o ně pečovat nebo jinou svou důležitou povinnost vyplývající z rodičovské zodpovědnosti, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.“¹³³

§ 204 Podání alkoholu dítěti - „Kdo ve větší míře nebo opakovaně prodá, podá nebo poskytne dítěti alkohol, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.“¹³⁴

§ 283 Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy - „(1) Kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem.“¹³⁵

§ 287 Šíření toxikomanie - „(1) Kdo svádí jiného ke zneužívání jiné návykové látky než alkoholu nebo ho v tom podporuje anebo kdo zneužívání takové látky jinak podněcuje nebo šíří, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti.“¹³⁶

§ 346 Křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek- „(1) Kdo jako znalec podá nepravdivý, hrubě zkreslený nebo neúplný znalecký posudek, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.“¹³⁷

§ 353 Nebezpečné vyhrožování - „(1) Kdo jinému vyhrožuje usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou takovým způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti.“¹³⁸

§ 354 Nebezpečné pronásledování - „(1) Kdo jiného dlouhodobě pronásleduje tím, že a) vyhrožuje ublížením na zdraví nebo jinou újmou jemu nebo jeho osobám blízkým, b) vyhledává jeho osobní blízkost nebo jej sleduje, c) vytrvale jej prostřednictvím prostředků elektronických komunikací, písemně nebo jinak kontaktuje, d) omezuje jej v jeho obvyklém způsobu života, nebo e) zneužije jeho osobních údajů za účelem získání osobního nebo jiného kontaktu, a toto jednání je způsobilé vzbudit v něm důvodnou obavu o jeho život nebo zdraví nebo o život a zdraví osob jemu blízkých, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti.“¹³⁹

§ 366 Nadržování - „(1) Kdo pachateli trestného činu pomáhá v úmyslu umožnit mu, aby unikl trestnímu stíhání, trestu nebo ochrannému opatření nebo jejich výkonu, bude potrestán odnětím svobody až na čtyři léta; pomáhá-li však takto pachateli trestného činu, na který trestní zákon stanoví trest mírnější, bude potrestán oním trestem mírnějším.“¹⁴⁰

§ 367 Nepřekažení trestného činu - „(1) Kdo se hodnověrným způsobem dozví, že jiný připravuje nebo páchá trestný čin ... a spáchání nebo dokončení takového trestného činu nepřekazí, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta; stanoví-li tento zákon na některý z těchto trestných činů trest mírnější, bude potrestán oním trestem mírnějším.“¹⁴¹

§ 368 Neoznámení trestného činu - „(1) Kdo se hodnověrným způsobem dozví, že jiný spáchal trestný čin ... a takový trestný čin neoznámí bez odkladu státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu nebo místo toho, jde-li o vojáka, nadřízenému, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta; stanoví-li tento zákon na některý z těchto trestných činů trest mírnější, bude potrestán oním trestem mírnějším.“¹⁴²

Musíme podotknout, že novelizace Trestního zákona, která je relativně ucelenou kodifikací trestního práva hmotného je nadále narušena zákonem č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), který nabyl účinnosti dne 1. ledna 2004. Tento zákon samostatně upravuje otázky odpovědnosti mládeže za protiprávní činy, jakož i odchylky v řízení vedeného proti mladistvým.

Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů

Budeme-li se především zabývat mentorstvím jako výchovnou institucí (ať již jako právnická osoba nebo dobrovolnická služba), tedy složkou účastnící se výchovného a socializačního procesu, je třeba se ve studiu legislativy zaměřit blíže i na zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon je důležitý z důvodu ustanovení týkajících se zřizování a provozu zařízení sociálně-právní ochrany dětí. Zákon stanovuje, že sociálně-právní ochranu zajišťují (dle § 4, odstavce (1) zákona): krajské úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, obecní úřady, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Úřad pro mezinárodně-právní ochranu dětí se sídlem v Brně (dle § 4 odstavce (2) zákona), obce v samostatné působnosti, kraje v samostatné působnosti, komise pro sociálně-právní ochranu dětí, další právnické a fyzické osoby pověřené výkonem sociálně-právní ochrany.

Zákon v § 39 řeší zřizování a v §40-§44 účelovou náplň zařízení sociálně-právní ochrany dětí takto: Obce a kraje (a podle §48 odstavce (2) bodu c) také „pověřené osoby“) mohou:

1. Zřizovat zařízení odborného poradenství pro péči o děti (dle §40), které poskytují zejména doporučení zaměřená na řešení vzájemných vztahů rodičů a jejich dětí a na péči rodičů o děti zdravotně postižené. V rámci odborného poradenství se poskytují nebo zprostředkovávají rady ve věcech výchovy a výživy dětí a v dalších otázkách týkajících se jejich rodinných, sociálních a mezigeneračních problémů.
2. Zřizovat zařízení sociálně výchovné činnosti (dle §41), jež jsou určena zejména dětem jejichž rodiče zemřeli, neplní povinnosti plynoucí z rodičovské zodpovědnosti, nebo nevykonávají nebo zneužívají práva plynoucí z rodičovské zodpovědnosti; těmto dětem nabízí programy rozvíjení sociálních dovedností, výchovných činností a využití volného času.
3. Zřizovat zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (dle §42), „(…) Ochrana a pomoc takovému dítěti spočívá v uspokojování základních životních potřeb, včetně ubytování, v zajištění zdravotní péče zdravotnickým zařízením a v psychologické a jiné obdobné nutné péči.“¹⁴³
4. Pořádat výchovně rekreační tábory pro děti (dle §43), jsou zřizovány zpravidla v době školních prázdnin, přičemž pobyt ve výchovně rekreačním táboře se dítěti poskytuje na žádost zákonných zástupců dítěte nebo s jejich souhlasem.
5. Zřizovat zařízení pro výkon pěstounské péče (dle §44).
6. Vykonávat činnost zaměřenou na ochranu dětí před škodlivými vlivy a předcházení jejich vzniku podle § 31 a 32 ,

Fyzickým a právnickým osobám se otvírá možnost získat pověření (dle ustanovení §49 zákona) a vykonávat tak činnosti sociálně-právní ochrany dle §48 odstavce (2). Tedy podílet se významným způsobem na výchově a vzdělávání dětí a mládeže ve specifické situaci mimo přirozené prostředí rodiny.

V oblasti mentorství ustanovení tohoto zákona využijeme v případě vykonávání sociálně-právní ochrany dětí a mládeže mentorem, popřípadě organizací, která současně s mentorskou činností nabízí i sociálně-právní ochranu dětí a mládeže. Toto spojení činností se jeví jako výhodné z mnoha důvodů, například: Snížení míry a závažnosti delikvence klientů, snižování trestné činnosti páchané na dětech, možný odklon dětských delikventů od kriminální kariéry, rychlá a koordinovaná multidisciplinární reakce na delikventní jednání klienta, či na jednání, které ohrožuje integritu jiného dítěte, posílení postavení obětí trestných činů při řešení delikvence dětí a mladistvých nebo v souvislosti s ní. Spojení těchto činností dále umožňuje rychlé a bezpečné předávání informací o dětských pachatelích a dětských obětech trestné činnosti, uložení a průběhu přijatých opatření, podezření na týrání nebo zneužívání dětí, delikventním jednání dětí (např. toulání, šikana, záškoláctví, výchovné problémy, apod.)

Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách

Hlavním účelem tohoto zákona je chránit práva a oprávněné zájmy lidí, kteří jsou oslabeni v jejich prosazování, a to z různých důvodů jako je věk, zdravotní postižení, nedostatečně podnětné sociální prostředí, krizová životní situace a mnoho dalších příčin.

Zákon vytváří právní rámec pro vztahy mezi lidmi a institucemi v případech, kdy je nutné zabezpečit podporu a pomoc lidem, kteří se ocitnou v nepříznivé sociální situaci. Zákon dále vymezuje práva a povinnosti obcí, krajů, státu a samozřejmě také poskytovatelů sociálních služeb. Je zde upravena oblast týkající se podmínek výkonu sociální práce, a to ve všech institucích, kde sociální pracovníci působí.

Lidé mají právo na to, aby žádali o pomoc a podporu ze strany veřejné správy a poskytovatelů sociálních služeb v případě, že nejsou schopni samostatně řešit svou nepříznivou sociální situaci. Toto právo je založeno na obecném principu solidarity ve společnosti. Současně je jim zákonem garantováno, že poskytnutá pomoc a podpora musí zachovávat jejich lidskou důstojnost, musí vycházet z individuálních potřeb člověka a působit na něj tak, aby byla posilována jeho schopnost sociálního začlenění.

Podle tohoto zákona mají všichni lidé nárok na bezplatné sociální poradenství, jež se vztahuje k různým možnostem řešení jejich nepříznivé sociální situace (§ 2). Sociální poradenství musí poskytnout každý poskytovatel sociálních služeb. Na základě okolností může člověku dále vzniknout nárok na finanční příspěvek na péči, což je ovšem podmíněno odborným sociálním a lékařským posouzením míry jeho závislosti na pomoci jiné osoby. Dále je stanoveno, že  poskytnutí sociální služby nelze nárokovat, přičemž rozsah a charakter takovéto služby je vždy dán smlouvou mezi uživatelem a poskytovatelem služby.

V předchozích odstavcích uvedená práva a nároky se vztahují k občanům České republiky a občanům dalších členských zemí EU a dále pak k občanům jiných států, pokud mají na území členské země EU legální dlouhodobý pobyt (§ 4).

Poskytovatelem sociální služby (§ 6) je právnická nebo fyzická osoba, která má k této činnosti oprávnění podle tohoto zákona. Z jeho znění vyplývá, že poskytovatelem sociální služby nejsou rodinní příslušníci či jiné osoby, které pečují o své blízké či jiné osoby v domácím prostředí.

Uživatelem sociální služby může být kdokoliv, kdo vstoupí do smluvního vztahu s poskytovatelem sociální služby. Obsahem smluvního vztahu je zabezpečení činností, které popisuje zákon o sociálních službách. Uživatelem sociální služby nazýváme osobu, které je trvale nebo dočasně zabezpečována pomoc a podpora v dohodnutém rozsahu oprávněným poskytovatelem.

Zákon dále definuje nepříznivou sociální situaci (§ 3) jako oslabení nebo ztrátu schopnosti z důvodu věku, nepříznivého zdravotního stavu, pro krizovou sociální situaci, životní návyky a způsob života vedoucí ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí, ohrožení práv a zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby nebo z jiných závažných důvodů řešit vzniklou situaci tak, aby toto řešení podporovalo sociální začlenění a ochranu před sociálním vyloučením.

Z výše uvedeného vyplývá, že důvody nepříznivé sociální situace mohou být u každého jedince rozdílné a nemůže tedy existovat univerzální šablona, podle které by se dalo usuzovat, zda je či není člověk v nepříznivé sociální situaci. (PRVNÍ KROK, 2010)¹⁴⁴

Stejně jako u zákona o sociálně-právní ochraně dětí lze uplatnit ustanovení zákona o sociálních službách v přímé součinnosti s poskytováním služby mentoringu. Mezi nejdůležitější ustanovení zákona pro výkon činnosti mentora v sociálních službách můžeme zařadit následující paragrafy zákona:

§ 6 Poskytovatelé sociálních služeb - „Poskytovateli sociálních služeb jsou při splnění podmínek stanovených tímto zákonem územní samosprávné celky a jimi zřizované právnické osoby, další právnické osoby, fyzické osoby a ministerstvo a jím zřízené organizační složky státu.“¹⁴⁵

§ 32 Sociální služby zahrnují - sociální poradenství, služby sociální péče, služby sociální prevence a podle § 33 mají následující Formy poskytování sociálních služeb: Pobytové služby jsou spojené s ubytováním v zařízeních sociálních služeb. Ambulantní službou je ta, za kterou osoba dochází nebo je doprovázena nebo dopravována do zařízení sociálních služeb a součástí služby není ubytování. Terénní služba je poskytována v přirozeném sociálním prostředí klienta.¹⁴⁶

Z hlediska mentoringu je využitelný § 35 Základní činnosti při poskytování sociálních služeb, který mezi základní činnosti řadí také: „Výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, sociální poradenství, sociálně terapeutické činnosti, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí a telefonickou krizovou pomoc.“¹⁴⁷

Služby sociální prevence § 53 - „Služby sociální prevence napomáhají zabránit sociálnímu vyloučení osob... Cílem služeb sociální prevence je napomáhat osobám k překonání jejich nepříznivé sociální situace a chránit společnost před vznikem a šířením nežádoucích společenských jevů.“¹⁴⁸

§ 55 Telefonická krizová pomoc - je terénní služba poskytovaná dočasně osobám v přímém ohrožení zdraví nebo života nebo v jiné obtížné životní situaci¹⁴⁹

§ 65 Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi - „(1) Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi jsou terénní, popřípadě ambulantní služby poskytované rodině s dítětem, u kterého je jeho vývoj ohrožen...“¹⁵⁰

§ 69 Terénní programy - „...jsou terénní služby poskytované osobám, které vedou rizikový způsob života nebo jsou tímto způsobem života ohroženy. … Cílem služby je tyto osoby vyhledávat a minimalizovat rizika jejich způsobu života. Služba může být osobám poskytována anonymně.“¹⁵¹

§ 70 Sociální rehabilitace - „... je soubor specifických činností směřujících k dosažení samostatnosti, nezávislosti a soběstačnosti osob ... poskytuje (se) formou terénních a ambulantních služeb, nebo formou pobytových služeb poskytovaných v centrech sociálně rehabilitačních služeb.“¹⁵²

Jelikož se budeme v dalších kapitolách věnovat mentorství i jako možné sociální službě, podíváme se blíže na Podmínky poskytování sociálních služeb. § 78 Registrace - „(1) Sociální služby lze poskytovat jen na základě oprávnění k poskytování sociálních služeb, není-li v § 83 a 84 stanoveno jinak; toto oprávnění vzniká rozhodnutím o registraci.“¹⁵³

§ 79 Podmínky registrace: Podání písemné žádosti o registraci, bezúhonnost a odborná způsobilost všech osob, které budou poskytovat sociální služby, zajištění hygienických podmínek, u služeb poskytovaných v zařízeních sociálních služeb, vlastnické nebo jiné právo k prostorám, v nichž budou služby poskytovány, zajištění materiálních a technických podmínek ve vztahu k službě a skutečnost, že na majetek žadatele nebyl prohlášen konkurs.¹⁵⁴

Povinné pojištění § 80 - „Poskytovatel sociálních služeb je povinen před započetím jejich poskytování uzavřít pojistnou smlouvu pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou při poskytování sociálních služeb...“¹⁵⁵

Povinnosti poskytovatelů sociálních služeb § 88: Zajišťovat srozumitelně dostupnost informací o druhu, místě, cílech, okruhu osob, jimž poskytují sociální služby, o kapacitě poskytovaných služeb a o způsobu jejich poskytování. Informovat zájemce o všech povinnostech, vyplývajících z uzavřené smlouvy, o způsobu poskytování služeb a o úhradách za tyto služby. Umožnit klientům naplňovat jejich lidská i občanská práva při poskytování služby, a zamezit střetu jejich zájmů se zájmy poskytovatele sociální služby. Zpracovat vnitřní pravidla zajištění poskytované sociální služby a pravidla pro podávání a vyřizování stížností osob. Plánovat průběh poskytování služby podle nejlepších zájmů klientů, vést písemné záznamy o průběhu poskytování služby a hodnotit průběh za účasti klienta nebo jeho zástupce. Vést evidenci žadatelů o sociální službu, se kterými nemohl uzavřít smlouvu, dodržovat standardy kvality sociálních služeb, uzavřít s osobou smlouvu o poskytnutí sociální služby. V případě poskytování služby podle § 48, přednostně poskytnout sociální službu dítěti, kterému byla soudem nařízena ústavní výchova.¹⁵⁶

Smlouva o poskytnutí sociální služby § 91 S poskytovatelem sociální služby uzavírá klient smlouvu o poskytnutí sociální služby. V případě služeb dle § 39 až 52, 57, 58, 64 a 68 musí být vždy uzavřena v písemné formě, podle § 54, 56, 65 a 70 musí být uzavřena v písemné formě, pouze pokud alespoň jedna smluvní strana tuto formu navrhne.“¹⁵⁷

§ 115 Okruh pracovníků vykonávajících odbornou činnost: Sociální pracovníci za podmínek stanovených v § 109 a 110, pracovníci v sociálních službách, zdravotničtí pracovníci, pedagogičtí pracovníci, další odborní pracovníci, kteří přímo poskytují sociální služby. Dále při poskytování služeb působí i dobrovolníci za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem.“¹⁵⁸ § 116 Pracovníci v sociálních službách - Jsou osoby vykonávající přímou obslužnou péči o osoby v ambulantních nebo pobytových zařízeních, základní výchovnou nepedagogickou činnost, pečovatelskou činnost v domácnosti osoby, pod dohledem sociálního pracovníka činnosti při základním sociálním poradenství, depistážní činnosti, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, činnosti při zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, činnosti při poskytování pomoci při uplatňování práv a oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.¹⁵⁹

Jak je vidět zákon o sociálních službách lze velice dobře uplatnit při poskytování profesionálních mentoringových služeb v sociální oblasti. Jistou nevýhodou pro zájemce o poskytování mentoringových služeb v systému sociálních služeb je nadměrná administrativa stanovená zákonem a nutnost dosažení odborného vzdělání pro tuto činnost. Zákon samozřejmě pamatuje i na dobrovolníky, kteří mají možnost tuto činnost vykonávat při institucích poskytující sociální služby. Na druhou stranu zákon zaručuje uživateli sociální služby kontrolu a hodnocení úrovně a kvality sociální služby, včetně pojištění pro případ škody v souvislosti s poskytovanou službou.

---