Unie mentorů

umění rádcovství

Vývoj mentorství v ČR a ve světě

Jak jsme již zmínili v předchozích kapitolách v našich zemích nemá formální mentorství dlouhou tradici. Jedná se spíše o ojedinělé pokusy a projekty. Přesto je zřejmá tendence o zařazení role mentora do života. Role mentora je u nás všeobecně spojována se vzděláváním a výchovou. Pouze okrajově je vnímána ve smyslu zprostředkování zábavy a zcela výjimečně ve smyslu zastoupení rodičovských kompetencí.

V západním světě je tomu poněkud jinak. Přesto se i zde o mentorství ve vztahu ke vzdělávání a výchově hovoří teprve posledních asi 100-150 let. Za tuto dobu si mentorství našlo cestu také do dalších oblastí života, zejména profesního. Význam mentorství se postupně v posledních dvaceti letech s nástupem rozvoje informačních technologií výrazně mění.

Původně rádcovská a konzultační funkce začíná pomalu přerůstat i do ostatních funkcí, ne jinak je tomu z pohledu funkcí dospělého v životě mládeže. Je to dáno jednak zrychlujícím se životním tempem a z toho vyplývajícího nedostatku času rodičů, ale hlavně větší dostupností různých cizích osob ve vztahu k mládeži díky rozsahu vzdělávacího systému, rozšiřujících se sociálních sítí (jak osobních, tak internetových a v poslední době zejména mobilních) a obrovským nárustem snadno dostupných informačních kanálů prostřednictvím nejrůznějších médií. Zakotvení práv dětí a jejich důsledné dodržování spolu se snižováním autority a odstupu mládeže od dospělých výrazně usnadňuje navazování nejrůznějších vztahů a interakcí mimo rodinu. Dochází k přesouvání kompetencí rodičů a funkcí rodiny na další osoby, nejčastěji ve školském systému. Od rodičů se vyžaduje zejména naplňování základních potřeb dítěte. Na základě těchto trendů se dostává do popředí zájmu zkoumání významných osob, se kterými se děti a adolescenti stýkají a jaké interakce mezi nimi jsou.

Na základě těchto trendů se začíná o mentorství hovořit jako o vůdcovství, vztahy nabývají na intenzitě a promítají se do nejrůznějších rovin osobních zájmů, stávají se dlouhodobější a snižuje se věková hranice, kdy je takovýto vztah navazován. Podílí se na tom jednak osvěta, ale i snaha o prosazení nejrůznějších občanských sdružení a zájmových skupin, které přitom využívají obratně rozvoje humanismu v posledních letech.

Od mentora se očekává, že bude reflektovat tyto zájmy a potřeby společnosti. Z původně dobrovolného, laického, neformálního vztahu se tak začíná stávat profesionální, formální služba. Je to dáno mnoha faktory. Mezi nejdůležitější lze zařadit snahu o regulaci, dále bezpečnost vztahů, nedostatek nejrůznějších zdrojů v tradičních formách výchovy, výměna zkušeností, kosmopolitnost společnosti a potřeba dalšího vzdělávání. Z našeho pohledu je tu však ještě jeden důležitý faktor, který se tak trochu zamlčuje a mlží. Tímto důvodem jsou finance. Jejich nedostatek v sociální sféře nutí všechny zúčastněné hledat ekonomicky výhodné formy a způsoby práce. Mentorství je svou podstatou postaveno na dobrovolnosti vztahu. Proto je naprostá většina mentorských programů dobrovolnického charakteru, kdy mentor svoje služby (vykonanou práci) poskytuje zcela zdarma, pracuje jako dobrovolník. Z ekonomického pohledu je to obrovská úspora financí na lidských zdrojích.

Vzhledem ke skutečnosti (charakteristice mentora), že mentor představuje vysoce odborný zdroj informací, stává se tak neformální odborné vzdělání více dostupné. Spolu s oboustranně dobrovolným vztahem, přesahem vzdělávání do výchovy a osobní roviny života se tak mentorství dostává do popředí zájmu jako doplňující a alternativní forma výchovy a vzdělávání. Vyspělé demokratické společnosti si působení těchto prvků záhy uvědomují a koncem 90. let dochází k nárustu nejrůznějších mentorských programů pro děti a mládež. V mnoha z nich se již nehovoří o mentorství, ale o hostování v životě dítěte. Přestože některé z těchto programů mají více než stoletou tradici, jejich význam a rozvoj byl podmíněn rozvojem školství a informačních technologií. Stávají se tak dostupnější a lépe organizované. Avšak se vzrůstajícími požadavky společnosti na jejich profesionalitu se stávají více a více podobné školským zařízením, dokonce můžeme pozorovat jisté společné znaky a charakteristiky, zejména v oblasti alternativního vzdělávání a výchovy.

V současné době stojíme uprostřed doby, která je charakteristická demokratickými postoji ve společnosti. To se promítá i do oblasti výchovy a vzdělávání. Je zde prostor pro nové směry a názory, ale hlavním trendem stále zůstává institucionalizovaná forma výchovy a vzdělávání. Tento trend silně ovlivňuje vznikající hnutí a iniciativy, a tak jsou nové myšlenky nuceny začlenit se do stávajícího systému. Své uplatnění nacházejí především ve specifických situacích, které nemůže hlavní proud kvalitně pojmout.

Mentorství, jako jedna z možných metod práce s mladým člověkem nachází uplatnění v nejširší škále činností. Lze ji bezpečně zařadit mezi formu celoživotního vzdělávání, žel že dosud bez legislativní podpory. Je tak svým způsobem stále okrajovou záležitostí, která nemá dostatečnou pozornost. Přesto můžeme konstatovat, že mentorství najde uplatnění nejen ve výchově a vzdělávání, ale také v sociální péči a v preventivní péči.

Anketa 1

Významný člověk z dětství:

Vrstevník - 12.5%
Rodič - 65%
Příbuzný - 5%
Pedagog, učitel - 10%
Jiný dospělý - 7.5%

Celkem hlasů:: 40
Hlasování pro tuto anketu bylo ukončeno. na: 31 pro 2016 - 00:00