Unie mentorů

umění rádcovství

Pozice mentora v sociální struktuře společnosti

Jak již bylo zmíněno dříve, mentorství je dobrovolný vztah mezi dvěma osobami, z nichž jedna je zpravidla starší a zkušenější a druhá mladší, méně zkušená. Ve výchově se bude zpravidla jednat o dospělou osobu a adolescenta. Vztahy v ranějším věku dětí se řídí poněkud jinými pravidly a nejedná se o typické mentorské vztahy, kterými se zabývá tato práce. Jak jsme uvedli, může mít mentorství i svou významnou pozici v základním školství, ale hlavní význam mentorství je spatřujeme teprve v období počínající adolescence, kdy adolescenti začínají ve zvýšené míře navazovat a vyhledávat nejrůznější vztahy mimo rodinu, které jim umožňují vyzkoušet a osvojit si nejrůznější role. Mladší děti vstupují do vztahu s cizím dospělým mnohem nesměleji, spíše z podnětu okolí, než z vlastní potřeby tyto vztahy navazovat. Případné vztahy tak odrážejí přirozený vývoj jejich osobnosti a nepřikládají jim nejčastěji jiný než funkční význam. Například vztah k vedoucímu kroužku je dán potřebou vedení zájmové aktivity, zatímco u adolescenta může jít především o potřebu být přijímán tímto konkrétním dospělým, třeba vzhledem ke svým výkonům.

V sociální struktuře společnosti se mentorství dá svým významem a převažující charakteristikou nejsnáze přirovnat k roli přítele. Bez kamarádského přístupu mentora k adolescentovi je problematický vznik potřebného vztahu. Primární funkce mentora není explicitně výchova, která kamarádský vztah komplikuje, pokud jej přímo nevylučuje. Přátelství nabízí prostor pro emoce, intimitu a péči, na základě čehož si mentee začíná hlouběji vážit svého mentora. Na základě takto rozvinutého vztahu je pak ochoten mnohem snadněji přizpůsobit své hodnoty a jednání podle vzoru svého rádce. Zpravidla tedy nejde o přímé výchovné působení, ale o změnu jednání nápodobou. Čím je takový vztah hlubší a čím delší dobu trvá, tím trvalejší bude mít na adolescenta vliv.

Společnost zatím nedocenila význam mentorství a tak není ani role mentora v chápání většiny populace jasně stanovená. Pokud již mají lidé o mentorství nějaké povědomí, vztahují jej nejčastěji k moralizující osobě. Přestože se od mentora očekává jednání v souladu s morálkou společnosti, je přinejmenším nepřesné takto omezovat jeho význam. Mentor skrývá pro adolescenta obrovský potenciál z hlediska dostupnosti zdrojů, jako jsou zdroje materiální, sociální, možnost reflexe při utváření sebepojetí a doplnění dalších zdrojů rodičů, či učitelů.

V současné době je otázka vztahů mezi dospělými osobami a zejména adolescenty v raném věku ve společnosti ožehavým tématem. Množící se případy sexuálního násilí páchaného na dětech navozují nesprávný trend tyto vztahy potírat. Mnohdy je tak eriksonovská potřeba generativity dospělých nesprávně interpretována jako snaha o navázání kontaktu dospělého s adolescentem, popřípadě prostá náklonnost a potřeba chápající osoby na straně adolescenta jako výsledek uplácení dospělým. Přehlíží se přitom přirozené vývojové potřeby na obou stranách. Důsledkem jsou pak chudé, formální vztahy adolescentů k cizím dospělým a různé fóbie z interakce s nimi. V tomto kontextu by bylo velmi pozitivní seznámit děti s existencí tohoto fenoménu, začínajícího se objevovat ve významnější míře v období dospívání, ve škole, například v hodinách občanské nebo rodinné výchovy.

V současnosti jsou mentorské vztahy navazovány ve společnosti nejčastěji nekoordinovaně a spontánně na základě potřeb jedné i druhé strany. Přesto můžeme zaznamenat tendenci řady občanských iniciativ o zpřístupnění mentorství dětem a mladým lidem prostřednictvím nejrůznějších programů jako je například Big Brother, Big Sister, u nás LATA a Pět P. Ovšem snaha těchto organizací o profesionalizaci, často z důvodu distancování se od podezření z ohrožení zájmů a práv dítěte, přináší do vzniklých vztahů jistou uniformitu a odlidštění. Nehledě na tvrdé podmínky kladené na osobu dobrovolníka – mentora. Nejcennější jsou tak z pohledu adolescenta laické vztahy, které se jim podaří navázat ve svém nejbližším okolí. Právě tyto vtahy s dospělými skrývají dosud řadu neobjasněných vlivů na jejich vývoj. Protože se dynamicky mění podle potřeb adolescenta a trvají převážně krátkou dobu, jsou empiricky obtížně zachytitelné. Současné empirické poznatky o těchto vztazích jsou tak velmi omezené (Ježek, 2006).90


90JEŽEK, S. Vztahy s dospělými mimo rodinu. In: Macek, P., Lacinová, L. (eds.), Vztahy v dospívání. Brno: Barrister & Principal, 2006. s. 81-97. ISBN 80-7364-034-1.

 

Anketa 1

Významný člověk z dětství:

Vrstevník - 12.5%
Rodič - 65%
Příbuzný - 5%
Pedagog, učitel - 10%
Jiný dospělý - 7.5%

Celkem hlasů:: 40
Hlasování pro tuto anketu bylo ukončeno. na: 31 pro 2016 - 00:00